My odvážní :)

Jak šel s námi čas...

Seznámili jsme se někdy mezi lednem a únorem roku 2001. Oficiálně jsme to dali dohromady 23.2.2001. Bylo nám krásných 16 :) Takže mimo jiné v den naší svatby s námi oslavíte výročí 10 let a 2 mesíce, co jsme spolu.

Docela nám to klapalo, tak jsme se rozhodli po třech letech, v září roku 2004, pořádně prověřit náš vztah. Odjeli jsme spolu na první společnou 14 denní dovolenou do Řecka. Úspešne jsme ji prežili a protože jednou z našich společných vlastností je cestování a poznávání nových míst, absolvovali jsme jich ješte i několik dalších. A přežili jsme všechny. Takže jsme vyvrátili tvrzení, že spolecná dovolená je zabijákem vztahu.

Posilněni zjištením, že spolu zvladneme 14 dní na dovolené bez vetších potíži jsme se rozhodli v listopadu roku 2008, po dokončení školy a úspešném zařazení se do pracovního procesu, vyzkoušet i společné bydlení. Prežití této zkušenosti bylo místy hlavně ze začátku na hraně, ale i přesto se nám podařilo časem vytvořit domov, který je pro nás místem klidu, pohody a bezpečí a rádi se do něj vracíme.

Někdy v pruběhu roku 2010, kdy už jsme začali být přesvědčeni, že zvládáme i společné bydlení a není to vubec špatné, jsme začali premýšlet co dál :). Moře už jsme viděli, pár kopců už jsme taky vyšplhali, Peťulka konečně navštívila už i část Afriky a splnila i jiná Markova očekavání o prežití života s ním.

Tak někdy mezi povidáním co bychom ješte dalšího od života chtěli jsme došli k závěru, že ať je to cokoliv, chceme to vidět, ochutnat, poslouchat,... SPOLU. A ač není doba, která by přála manželství a svým způsobem není tento spíše staromodní rituál dnes moc uznávaný, rozhodli jsme se, že je to přesne to, co chceme. V říjnu roku 2010 se Mája konečně odhodlal a překvapil budoucí nevěstu krásným zásnubním prstýnkem, který sám vybral a aby si pojistil, že Peťka rekne ANO přidal k prstýnku botky, u kterých když je nevěsta někdy dávno viděla v obchode řekla, že jedině v těch se bude vdávat (botky samozřejmě uvidíte na nevěste v den obřadu :)).

Máme radost ze všech kteří sdílejí naši radost z našeho vytouženého životního kroku a doufáme, že se k nim připojí i ti kteří zatím radost neprojevili. Svatba pro nás znamená něco posvátného. Znamená to, že se spolu posuneme zase krok dopředu a budeme si ješte blíž, budeme dva na lásku, dva na štestí, ale i dva na nesnáze, dva na slzy a zklamání. Neřešíme, zda je to ekonomicky výhodné. Pro nás to znamená, že budeme mít stejné jméno, že se máme porád i po takto dlouhé dobe rádi a vstupujeme s romantikou do dalších našich společných dní. Tak se prosím radujte všichni s námi.

Žádost o ruku se ukázala jako ta jednodušší část, jak na to. Vzhledem k tomu, že v nás i po tak dlouhé době, co jsme spolu zůstavá alespoň trošku romantiky, vybrali jsme si datum svatby, které je pro nás něčím vyznamné. 23.2.2011 je datumem našeho desatého výročí vztahu a tak jsme chtěli najít 23. den v měsíci po tomto datu, které výjde na sobotu. Na výber jsme meli 23. duben nebo 23. červenec. Svatbu v léte jsme nechtěli, tak jsme hledali to správné místo pro NÁŠ 23. duben. Napsali jsme na několik míst a nikde se v daný den neoddávalo. Smutní jsme začali hledat jiné vhodné datum, ale ješte předtím jsme zkusili napsat na zámeček ve Staré Vsi nad Ondřejnicí ač je to trochu z ruky. Odpověd jsme dostali velmi rychle a navíc s našim oblíbeným číslem 13. Když jsme tuto radostnou novinu sdělovali dědovi, rozlousknul nám problém s tímto datem. Je to bílá velikonoční sobota a nejspíš proto se téměř nikde neoddává. Ale i presto doufáme, že si s námi VŠICHNI náš den užijete a nebude Vám nijak zasahovat do velikonočního veselí :)